O (ne)plodnosti

Úvodem tohoto příspěvku Vám chci říct podstatnou informaci. Sám sebe vnímám jako člověka, který nezastává žádný konkrétní filozofický či náboženský směr. Jsem spíš otevřený mnohým možnostem, které nám život nabízí. Vyzkoušet víc cest, mluvit s vícero lidmi a vytvořit si svůj vlastní názor. Osobně věřím, že neexistuje jediná univerzální pravda, ale že každý má tu svou, jedinečnou, subjektivní. Objektivní realita je pak pouze většinovou shodou. Tak jak to dokazují i poslední výzkumy a zjištění kvantové fyziky. Ale o tom někdy příště 😊.

Teď se chci věnovat životní zkušenosti, která pro mě byla naprosto průlomová. Nejinspirativnější a zároveň nejtěžší počátek všech zásadních změn chování a myšlení, které se v mém životě udály. Má diagnóza neplodnosti.

Můj příběh bych rád začal vyprávět od jeho začátku, kdy mi bylo 16 let a potkal jsem svou životní lásku. Již druhým rokem jsem působil 400 km od svého domova ve městě Trenčín, kam mě rodiče vyslali na mou žádost, abych se mohl přiblížit k mému snu stát se profesionálním hokejistou. Vzhledem k tomu, že Trenčín byl v tu dobu jeden z nejúspěšnějších týmu na Slovensku, vychoval spousty úspěšných hráčů a měl skvělou práci s mládeží, byla to pro mě jednoznačná volba. A to i navzdory tomu, že jsem se musel přestěhovat z úplného východu Slovenska na jeho západ. Pro větší šanci uchytit se v tak vyhledávaném hokejovém městě to znamenalo udělat si náskok a již ve druhém pololetí deváté třídy, ve čtrnácti letech, se přesunout sám 400 km od domova. Nikdy nezapomenu na desítky telefonátu během dne a probrečené noci do polštáře, protože mi chybělo zázemí, jistoty, domov a hlavně rodina. Byl jsem prostě mlaďoch, který v čase rozhodování netušil, co všechno obnáší být tak vzdálený od rodiny a starat se sám o sebe. Naučit se platit si poplatky za bydlení a jídlo tehdy ještě složenkami na poště. Dělat si první vlastní nákupy potravin. Naučit se vyžít z kapesného, které jsem měl každý měsíc dané. Rozhodně skvělá škola do života 😊.

Po pár měsících sžívání se s novým prostředím a lidmi, učením se existovat a pečovat sám o sebe, vyrovnávat se posměchu kvůli mému přízvuku a mnohým jiným aklimatizačním výzvám, jsem se v Trenčíně zabydlel a začal fungovat bez významnějších výkyvů. Čekala mě však ještě jedna velká zkouška. Dostat se na sportovní gymnázium, o které byl v tu dobu enormní zájem. Jen pro představu se na školu hlásilo 64 hokejistů a jen 14 mohlo do třídy (z toho bylo předem jistých 11 ze zázemí Trenčína). Tudíž jsem věděl, že musím zabojovat o poslední 3 místa. Nakonec se mi to povedlo a vše začalo tak, jak jsem si to vysnil.

A přesně tou dobu mi přišla do cesty Zuzka. Byl to prostě osud. V čase, kdy jsem byl úspěšný reprezentant Slovenské republiky v ledním hokeji, měl nespočetné množství pozvánek na rande od různých fanynek, byl jsem na svém pomyslném vrcholu… A v tom mi přišla zpráva, že mě zve na rande holka, kterou jsem viděl jednou krátce na stadionu, ale že prý když na něj nepřijdu, bude to moje životní chyba. Její sebevědomí mě natolik zaujalo, že i když jsem byl ze všech těch pozvánek už docela unavený a znechucený, na toto rande jsem prostě musel přijít… Později se mi Zuzka přiznala, že nic takového před tím v životě neudělala a že jsem jí dokonce na tom stadionu ani nijak zvlášť nezaujal 😊, ale že hned na to měla tak přesvědčivý sen o tom, co se má stát, že to prostě musela udělat. To zní už opravdu hodně osudově! 7 let na to jsme se vzali 😊.

V tu dobu jsme již fungovali v Praze. Já ukončil hokejovou kariéru, Zuzka ve druhém ročníku a skvělým prospěchem studium medicíny v Brně. Zkrátka touha být spolu byla silnější než splnit si naše původní karierní sny. A tak jsme se rozhodli dělat něco společně. Protože jsme oba dva milovali sport a práci s lidmi, Zuzka také ty své biomedicínské předměty, vybrali jsme si jako ideální kompromis studium v Praze na soukromé Vysoké škole tělesné výchovy a sportu (Palestře) v oboru sportovní a kondiční specialista. Prodal jsem auto a minul všechny své úspory a za finanční pomoci rodičů a neúnavného pracovního nasazení nás obou, jsme zvládli školu úspěšně dokončit i doplatit 😊. Plánovali jsme si najít práci v oboru a založit velkou rodinu. Po svatbě jsme se již nebránili představě mít dítě, ale rozhodně jsme se nijak cíleně nesnažili. Asi po roce jsme si řekli, že to můžeme začít malinko podporovat a po dvou letech jsme se už i začali snažit. Po třech letech pořád nic a začalo nám to vrtat hlavou. Tolika lidem z našeho okolí se to povedlo při pouhé náhodě a jednom pokusu. My jsme se intenzivně snažili a pořád nic. Začali jsme mít obavy. Přišlo nám správné nechat si vše zkontrolovat, možná se najde příčina a jsme schopní ji včas odstranit. Byli jsme konec konců ještě hodně mladí. Z výsledků jsem pochopitelně neměl žádný stres. Celý život jsme sportovali, zdravě se stravovali, byli jsme takovým vzorem zdravého životního stylu a věk hrál také v náš prospěch. Teoreticky nám nic nebránilo v početí dítěte. Výsledky testů mě však absolutně paralyzovali. Byl jsem diagnostikován jako neplodný. Bylo mi řečeno, že šance na početí jsou i s umělým oplodněním velice nízké. Přirozeným způsobem pak úplně nemožné. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Posledních několik let jsem si představoval velkou rodinu, 5 dětí, psa, dům někde za Prahou a dokonalou rodinnou idylku. Tohle rozhodně ne. Řekl jsem, že se nevzdám, že udělám maximum, abych výsledky svého spermiogramu a tedy šance na početí zlepšil. Následující měsíce jsem si ještě víc hlídal stravu, výživové doplňky, cvičení, odpočinek, spánek, spodní prádlo, prostě vše, co se jen dá. Po pár měsících jsem se nechal otestovat znovu. Má představa byla zlepšit výsledky a zvýšit tím šance alespoň na umělé oplodnění. Výsledky dalších testů byly pro mě jako hřebík do rakve. Byly ještě horší! Úplně mě to položilo. Opravdu jsem si věřil, že to můžu zvládnout, že se mi to podaří, ale když byly výsledky ještě horší, přestal jsem věřit. Úplně jsem se vzdal a začal jsem přemýšlet a smiřovat se s myšlenkou, že vlastní děti mít nebudu. Vyzkoušel jsem racionálně vše, co mi bylo doporučováno. A nic. Čas plynul a rodina mi byla podporou. Do umělého oplodnění se nám nechtělo, necítili jsme to jako cestu, kterou bychom se chtěli vydat. Zuzka pořád nějak věřila, že to půjde přirozeně.

Jednoho dne mi volala tchýně, že objevila léčitele, který se prý věnuje neplodnosti a podle referencí má docela vysokou úspěšnost léčby. Osobně jsem na ,,šarlatány“ nevěřil a většinu jsem považoval za podvodníky. Nicméně v dané situaci jsem neměl co ztratit a rozhodl jsem se to zkusit. Pán léčitel Hakl byl zvláštní osoba se zvláštními schopnostmi – léčil dotekem a energií. Během léčení mi vyprávěl o různých konspiracích, potravinách, které tělu škodí atd. Návštěva u něj pro mne vzhledem k výše zmíněným nastavením nebyla nijak zvlášť důležitá, ale dodala mé hlavě jistou úroveň klidu, kterou jsem už dlouhou dobu nezažil. Podstoupil jsem toto půlhodinové léčení přiložením rukou pouze 2x v rozmezí jednoho měsíce. Za ten čas se ve mně i v Zuzce odehrály jakési spontánní ozdravné procesy. Najednou jsem tolik nemyslel na početí dítěte, rodinu, neplodnost a další myšlenky, které mě do té doby trápily a sužovaly. Prostě jsem se rozhodl, že si dám od všeho pauzu. Týden na to jsme se Zuzkou odjeli na dovolenou na Slovensko. Do přírody, mimo ruch velkoměsta. Do malé vesničky na konci ničeho, obklopené horami, kde nám v lokálním obchůdku řekli, že pokud si chceme udělat k večeři míchaná vajíčka, máme přijít až odpoledne, do té doby už slepice snesou 😊. Dokonce jsme se docela vykašlali na zdravý styl a vesele pojídali horalky s kofolou.

Zbavení všech starostí, s pocitem svobody a plným prožíváním přítomného okamžiku jsme si pobyt opravdu užili.

Pár dnů po návratu do Prahy jsme zjistili, že čekáme mimi! Já tomu zpočátku nemohl uvěřit, i když mi Zuzka ukazovala testy! Bál jsem se toho, že by to mohl být nějaký omyl. Říkal jsem si, že to přeci není možné, když mi doktoři 2x řekli, že není žádná šance!  Moje hlava to proste nepobrala, za což jsem zpětně opravdu smutný, protože jsem si tuto radostnou novinu a celé to očekávaní neužil. Ba naopak, přežil jsem ho ve strachu a zkazil jsem ho i své Zuzce, za co se jí už po nekolikáté omlouvám. Každopádně po devíti měsících se nám narodila doma v obýváku naprosto zdravá, silná, energická Freya, která se hned stala středem našeho vesmíru 😊.

Lidský racionální mozek a myšlení si pro to najde snadné vysvětlení. Prostě chyba v systému, šťastná náhoda. Nedává to smysl, nedalo se to vysvětlit.  My jsme byli tak šťastní a spokojení, že máme své vysněné dítě, že jsem se problémem již do detailu nezabýval, ale rozhodně jsem na základě této zkušenosti začal víc věřit, že vše je možné.

Když jsme se po čase otevřeli možnosti mít druhé dítě, na žádné další testy ani k léčiteli už jsem nešel. Sám sebe jsem vnímal jako zdravého. Nebylo to už pouhé nastavení v hlavě, bylo to skutečné a hluboké procítění této mé pravdy.

A ta se hned vzápětí manifestovala, protože po jediném pokusu jsme počali naši druhou dceru Medu.

Tomu zase zpočátku nemohla uvěřit Zuzka, protože po těch předchozích letech trápení s početím dítěte, byl toto její sen. Myslím ale, že se s tou skutečností vyrovnala prakticky okamžitě 😊.

Pro lidi kolem sebe, rodinu a kamarády je můj příběh inspirací a motivací nevzdávat se. A také nevěřit všemu, co autority tvrdí.

Když se mě lidé v mém blízkém okolí ptali na recept, dlouho jsem nevěděl. Nebyl jsem si jistý. Netušil jsem, co mohlo způsobit, že to najednou šlo i přes hrůzostrašné výsledky vyšetření. Až postupem času, zkušenostmi a hlubokým zkoumáním sebe sama, jsem dospěl k závěru, že si nikdy nemůžu být zcela jistý, co pomohlo… Osobně však věřím, že nejradikálnější změnu jsem udělal ve své hlavě. Lépe řečeno v mém životním nastavení. Prostě jsem se přestal trápit a přemýšlet nad překážkami a šancemi a možnostmi. Přestal jsem oplakávat to, co nemůžu mít. Prostě jsem začal žít víc tady a teď. Bez očekávaní, beze strachu.

Tedy alespoň co se tématu plodnosti týče. Že mám ještě co o sobě zjišťovat a na čem pracovat, o tom mně život učí dodnes.

Pokud se vám obsah líbil, sledujte nás na facebooku.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.